Jak to vidí fyzioterapeutka
Přinášíme Vám rozhovor s fyzioterapeutkou Lenkou Zimáčkovou, milovnicí jógy, pohybu a aktivního života. Jaký je její pohled na jógu z profesního hlediska?
Jaká je tvoje dosavadní kvalifikace, vzdělání? Co tě na tvé práci baví nejvíce?
Pracuji jako fyzioterapeut již patnáctým rokem. Začínala jsem na soukromé ambulanci, pak jsem v rámci praxe pracovala dva roky v lázních, na dětském oddělení respiračních chorob. Tam jsem se začala zajímat o jógu ve vztahu pacient – terapeut. Po dvou letech jsem se vrátila zpět na ambulanci, kde pracuji dodnes. Nyní na poloviční úvazek, jelikož vedu i lekce jógy a mám malé děťátko. A co mě na mé práci baví nejvíce? Určitě práce s lidmi, bez toho by to v tomto oboru nešlo, a pak neuvěřitelná variabilita, možnosti jakým směrem se ubírat, tyto směry vzájemně propojovat a díky tomu lidem pomáhat. Je to, dá se říci, kreativní!
Je fyzioterapie fyzicky náročná? Jaké používáš kompenzační prostředky, abys mohla práci vykonávat?
Určitě. Fyzioterapie je náročná nejen fyzicky, ale i psychicky. Pokud chcete pacientovi pomoci, nestačí zmobilizovat žebra či protáhnout krk, naučit správně cvičit a dýchat, ale potřebujete k tomu i velkou dávku trpělivosti a empatie. Mojí kompenzací je cvičení jógy, pohyb venku – kdekoliv a téměř kdykoliv. Volny čas trávím především s rodinou a přáteli. Nebo s dobrou knihou.
Čím je charakteristická jóga z pohledu fyzioterapeuta? Jak vnímáš tento druh pohybu?
Pro mě propracovaností a komplexností. Neodděluje nic od ničeho, naopak. Jógu doporučuji, samozřejmě v míře každému únosné naprosto všem (nejen mým pacientům). Jóga původně vede k celkovému mentálnímu i fyzickému zklidnění, zpomaleni, což je možná trošku paradox, ale těžko se mentálně uvolníte ve své tělesné schránce, když vám tělo neustále vysílá signály o tom, kde je co v nepořádku, že támhle něco tahá a tady něco bolí. Proto ásany, proto fyzické cvičení. A samozřejmě je to i naopak.
Co se ti na józe líbí? Existuje něco, s čím se v józe neztotožňuješ?
Líbí se mi výše zmiňovaná komplexnost, propojenost těla a mysli, možnost variability, dalo by se říci až dokonalost. Z mého pohledu neexistuje nic, s čím bych se neztotožňovala. Spíš je mi něco bližší a něco vzdálenější a to se kontinuálně samo mění a člověk s tím stále pracuje.
Dnes se klade důraz především na problémy na fyzické úrovni. Považuješ za důležité pracovat i s myslí či psychikou?
Téma psychosomatiky je v dnešní době poměrně dost skloňované. Já ze své praxe rozhodně říkám ano. Je faktem, že fyzická složka dnes stále převládá. Napravit záda, rozhýbat koleno, to je hmatatelná práce, která vyústí v hmatatelný výsledek, ale uchopit pacienta jako celek, pokusit se na problém podívat i trošku jinak, na to už se zapomíná a hlavně to není jednoduché. Zkusit tohle nahlédnutí nabídnout samotnému pacientovi je určitě velké plus. Dnes si mnoho z nás myslí, že se problémy vyřeší hned. Ale pravdou je, že je potřeba na nich neustále pracovat. Na nic neexistuje jeden lék, který všemu pomůže. Někdy je potřeba opravdu komplexního a odborného přístupu a potom je výhodou i spolupráce například s psychologem či psychoterapeutem. Ale častokrát stačí změnit pouze přístup pacienta, nebo pohled toho, kdo ho léčí.
Co je podle tebe největší prohřešek, kterého se my, lidé 21. století, vzhledem ke svému pohybovému aparátu dopouštíme? Jak vypadá tvůj typický klient?
U této otázky bychom mohly zůstat dlouho. Z mého pohledu je nejzásadnější sedavý způsob zaměstnání, ke kterému nebyl člověk a tudíž i jeho pohybový aparát primárně přizpůsoben. Nedostatek pohybu, přemíra informací, které člověk pouze vstřebává, ale už nemá prostor, energii, chuť a čas nad nimi přemýšlet a v neposlední řadě přehlížení varovných signálů našeho těla.
Nemohu to nazvat asi typickým, ale velmi častým klientem bývá muž středního věku, se sedavým zaměstnáním, lehkou obezitou, dekondicí a chronickými bolestmi pohybového aparátu. Začínající artróza a dlouho trvající únava. Během terapie se často odkryjí i další souvislosti a to je výše zmiňované téma psychosomatiky.
„Začněte se hýbat a vnímat sami sebe, udělejte si na sebe každý den alespoň chvilinku čas,“ radí jednoduše Lenka.
Jakou nejdůležitější radu dáváš svým klientům vzhledem k péči o sebe z hlediska fyzioterapeutického?
Začněte se hýbat a vnímat sami sebe, udělejte si na sebe každý den alespoň chvilinku čas. V dnešní době je neomezená možnost přísunu nových informací, internet, technologie. Málokdo zvládá přemíru dat a vjemů, která se na nás valí všemi kanály. Nestíháme všechno zpracovávat. Stres a spousta práce. To vše se promítá i na naši fyzickou schránku. Odnaučili jsme se to zásadní. Vnímat své tělo a naslouchat mu. Naše pozornost je neustále odtahována od nás samotných, a to je to hlavní, co nám jóga předává – zastavit se v přítomném okamžiku a být sám v sobě, tady a teď. Děti disponují v pěti letech tablety, ale trpí dýchacími potížemi. Dochází na různé terapie nebo do alergologických poraden, mají skoliózy a další problémy. Místo toho, aby po škole hodily aktovku do kouta a šly šplhat po stromech a běhaly naboso v trávě, sedí doma u počítače, hrbí se, ničí si oči. Přitom by tyto neduhy stačilo vyřešit ne návštěvou lékaře, ale změnou životního stylu.
Využíváš při své práci i alternativní přístupy (např. poznatky z jógy)? Pokud ano, co vnímáš jako jejich výhodu?
Samozřejmě. Využívám jak pozic (v jógovém jazyce – ásan), tak techniky řízeného dechu. Díky mým skvělým učitelům se snažím pracovat sama na sobě, a to je, myslím, pro mé pacienty asi největším přínosem.
Helena