8 cest jak zabránit syndromu vyhoření

Klasické teorie říkají, že syndrom vyhoření je způsoben převážně přepracováním nebo tím, že je na nás dlouhodobě vyvíjen stres, ale to je jenom zjednodušení pojmu. Každý ho může prožívat jinak. Neexistuje na něj jeden všelék nebo pomoc. Někteří lidé tento problém řeší nezdravým přejídáním, zatímco ostatní nemohou z toho všeho po nocích usnout. Přinášíme vám 8 tipů pro prevenci syndromu vyhoření, které vám pomohou vytvořit si plán pomoci.

• Zklidněte tempo a naučte se říkat „NE“

Každé ANO, které vyslovíte, přidává další věc na vašem talíři už tak plném pracovních povinností a navíc vám ubírá energii a zabíjí kreativitu. „Jestliže přijímáš příliš slibů a závazků, začni říkat „ne“.  Pokud máte naplánováno příliš mnoho aktivit a nápadů, udělejte jen několik z nich. Vyberte dobře a ostatní si nechte na „příště“. Pokud trpíte ostatně jako většina z nás – informačním přetížením (nestíháte číst blogy, zprávy, noviny, knihy nebo odbornou literaturu, odepisovat na emaily, zprávy a sledovat svůj chytrý telefon), zaměřte se pouze na jednu věc. Vymezte si svůj čas pouze na jednu činnost. Když čtu knihu, vypnu si počítač a mobil a soustředím se pouze na čtení. Pak si vymezím např. 40 minut pouze na emaily a vyřizuji pouze je. Svět se nezboří. Věřte nám.“

• Vzdejte se přehnané motivace

Při opravdovém vyhoření jsou lidé příliš vyčerpaní na to, aby byli pozitivní. Takže se zbytečně nepřemáhejte. Pokud se utápíte v negativních emocích kvůli práci, pokuste se odolat na to všechno „zapomenout“. Postavte se k problému čelem, zkuste se na něj podívat „zvenčí“, jako takový nezávislý pozorovatel a soustřeďte se na chvíli jenom na svůj dech a poté na veškerou negativitu, aniž byste se jí snažili zahnat. Přijměte své emoce, uvědomte si je, zamyslete se a odůvodněte si, proč se tak cítíte.

• Pokuste se léčit nemoc, ne pouze příznaky

Abyste mohly předcházet, nebo případně léčit svůj problém, musíte najít skutečný zárodek, kvůli kterému jste vyhořeli. Opět se zkuste na problém podívat z vnějšku. Staňte se Sherlockem Holmesem a hledejte stopy, pokládejte sobě samým otázky: Co se stalo před nástupem syndromu? Co bylo spouštěcí událostí? Byli tam nějaké neobvyklé okolnosti? Kdy jsem si poprvé všimnul zvratu v mém chování?

• Udělejte z odpočinku denní rituál

Chcete-li zmírnit tlak na sebe sama, naplánujte si denní bloky odpočinku, kdy prostě vypnete a nebudete chvíli na nic myslet. Zkuste krátký spánek, meditaci, procházku, nebo prostě vypněte na chvíli internet na všech svých zařízeních.

• Přestaňte být perfekcionista

Nesnažte se mít každý úkol „tip ťop“. Vše nemusí být dokonalé. Nastavte si nové hranice pro přijatelnost vaší práce a držte se jich.  Nemusíte nad svojí prací nechat 100% vaší energie. Udělat spánek, cvičení či jiné volnočasové aktivity běžnou součástí vašeho života, hraje zásadní roli v produktivitě vaší tvůrčí kariéry.

• Sledujte své pokroky každý den

Sledování vám umožní přesněji zjistit, kolik toho máte udělat, co jste již udělali, jaké cíle jste dosáhli nebo ne. Piště si to do deníku. Ano, zklamání z ne příliš pozitivní zpětné vazby může být bolestivé na první pohled. Ale důležité je zjistit, že jte mimo stanovený kurz a nasměruje vás to opět na dobrou cestu.

• Měňte prostředí

Podnikatelé a živnostníci bývají obzvláště náchylní k syndromu vyhoření. Zpravidla tráví hodiny u počítačů, „poctivě pracují“, ale realita je taková, že toho stihnou stejně velice málo. Každý den máte pocit, že jste pozadu a ten pocit je stále horší a horší. Jste pohřbeni pod stále rostoucí haldou úkolů, který se nechce splnit. Takže řešením je, napsat si seznam věcí, co je potřeba udělat, specifikovat je co nejpřesněji a dát je do 3 skupin. Každou z těch skupin mohu udělat v jiném prostředí. Ráno můžete jít například pracovat do kavárny. Až splníte svůj blok aktivit, je dobré se projít, či nasednout na kolo a přemístit se třeba domů. Zde si odpracuji další část a po ní opět aktivita (procházka, cvičení) a přemístění na třetí lokaci. Uvidíte, jak vám to půjde od ruky!

• Rozdělte si úkoly na menší části

Práce na jednom velkém úkolu může být vyčerpávající a neposkytuje moc prostoru pro odpočinek. Rozdělte proto své úkoly do stanovených částí, které si dobře definujte a dejte jim jasné termíny dokončení. Tím získáte mnoho zdravější a jednodušší způsob dokončení velkého projektu.

A co vy? Setkali jste se osobně se syndromem vyhoření? Jak jste ho prožívali vy? Znáte někoho ve svém okolí, kdo podobný problém zažívá? Nebo máte pocit, že se vás tato problematika vůbec netýká?